Olejar Books

Prof. RNDr. Zdeněk Kopal, DrSc., rodák litomyšlský (1914), působil od r. 1938 na Harvardově univerzitě a Massachusettském technologickém institutě v Cambridge (USA). Od r. 1951 působí jako profesor astronomie na univerzitě v Manchesteru ve Velké Británii. Patří k předním světovým astronomům s širokým zaměřením. Jeho nejvýznamnější práce se týkají vývoje těsných dvojhvězd. Je dobře znám i svým významným podílem na výzkumu sluneční soustavy.
Publikace je psána populárně vědeckou formou a výklad je čtenáři přiblížen zajímavou poznámkou, poetickou větou nebo i žertovnou formulací. Počáteční kapitoly jsou věnovány soustavě planet a její struktuře a dále průzkumu planet kosmickými sondami. Následuje poměrně rozsáhlá kapitola o Měsíci, v níž autor vhodně skloubil výsledky měření, jejich interpretaci a teoretické otázky týkající se vnitřní stavby, původu a vývoje Měsíce. Podobný postup je uplatněn i v dalších kapitolách, věnovaných planetám, meziplanetární hmotě a vývoji i struktuře sluneční soustavy.
V kapitole o Marsu se dovídáme, že dávné naděje na nalezení života na této planetě se po přistání Vikingů r. 1976 nesplnily. Na žádném z míst přistání nebyly nalezeny stopy jakýchkoli organických molekul, které by mohly vést k vytvoření živé hmoty. Autor dokazuje, že jako živé bytosti jsme ve sluneční soustavě zcela osamělí. Staví před čtenáře otázku, zda by skutečnost, že my - nejvyspělejší zástupci života na naší planetě - představujeme jev, o němž nyní víme, že je jedinečný, neměla vyvolávat zvýšené vědomí odpovědnosti vůči našemu pozemskému prostředí - jediné kolébce života, kterou až dosud známe.