Olejar Books

Toho léta o tom v Shaker Heights mluvil kazdy: jak Isabelle, poslednímu dítěti Richardsonových, už definitivně preskočilo a zapálila dům. Celé jaro se všechny klepy točily kolem malé Mirabelle McCulloughové - neboli podle toho, na či straně jste stáli, May Ling Chow - a nyní se konečně objevila nová senzace, kterou bylo možno rozebírat. Oné květnové soboty krátce po poledni zaslechli zákazníci místního supermarketu za svými nákupními vozíky, jak s kvilenim sirén ožívají hasičské vozy a ženou se k rybníčku. Ve čtvrt na jednu už se čtyři seřadily v nahodilém červeném zástupu na Parkland Drive, kde stálo v plamenech všech šest ložnic domu Richardsonových, a všichni na kilometr daleko viděli dým stoupající nad stromy jako hustý černý bouřkový mrak. Lidé později říkali, že náznaky tam byly už od počátku: že Izzy byla maličko bláznivá, že na Richardsonovic rodině bylo vždycky něco divného, že hned, jak ty houkačky dopoledne zaslechli, věděli, že se stalo něco hrozného. To už byla Izzy samozřejmě dávno ta tam, nezbyl nikdo, kdo by se jí zastal, a lidé si mohli říkat - a taky říkali -, CO se jim zachtělo. V okamžiku, kdy hasičské vozy přijely, a ještě hodnou chvíli poté však nikdo nevěděl, co se děje. Sousedé se shlukli tak blízko provizorní zábrany - policejního auta zaparkovaného napříč ulicí pár set metrů opodál -, jak to jen šlo, a sledovali, jak hasiči odvíjejí hadice se zachmuřeným výrazem mužů, kteří poznají, když je nějaká snaha marná. Na kachním rybníčku naproti přes ulici husy dál strkaly hlavy pod vodu, spásaly vodní rostlinstvo a rozruchu kolem si vůbec nevšímaly. Paní Richardsonová stála na trávníku pod stromy a křečovitě si přidržovala výstřih bleděmodrého županu, aby se nerozevřel. Přestože už bylo po poledni, ještě spala, když se rozezvučely detektory kouře.