Olejar Books

Božena Němcová byla naší nejen slavnou spisovatelkou své doby, ale i průkopnicí česko-slovenské vzájemnosti; tento úkol plnily kromě jejích slovenských próz zejména její slovenské pohádky, Chtěla jimi představit bohatou fantazii slovenského lidu, také však jeho způsob myšlení a života, jeho samostatnost v uherské riši, uchovávanou pres tvrdý národnostní a sociální útlak. Pohádky sbírala při svých pobytech na Slovensku, některé také našla v knižních pramenech a přetvorila je svým nenapodobitelným způsobem v malé umělecké skvosty. Vydání Slovenských pohádek a pověstí mělo u čtenářstva velký úspěch a skutečně probudilo zájem o Slovensko i mezi umělci. Důvodem, že jsou tyto pohádky dnes mnohem méně známé než pohádky české, je jejich jazyk. Němcová chtěla charakterizovat slovenské prostředí a jeho svéráznost také původním jazykem, a hrdinové tedy mluví slovensky. Ale autorčina slovenština nebyla dost věrná, kromě toho ani spisovná slovenština nebyla tehdy ještě ustálená, a tak pohádky čekaly na autora, který by je dokázal přeložit a převyprávět tak, aby byly srozumitelné současným dětem. Během let se o to pokoušela s menším či větším úspěchem řada editorů. Ve výboru, který máte právě v rukou, se těžkého úkolu převyprávět tyto slovenské pohádky ujal národní umělec Jaroslav Seifert. Při své práci si uvědomil - sám básník -, že rukopis klasické spisovatelky má svou výraznou a osobitou pečet, jež by mohla být narušena zásahy vycházejícími z hledisek, které by jí byly cizí. Nejde mu proto o modernizaci, jeho úpravy - citlivé, nevtíravé a chápavé, usilující o zachování atmosféry a koloritu slovenských pohádek, podtrhují barvitost a bezprostřednost autorčina projevu. Věříme, že slovenské pohádky B. Němcové zaujmou místo, které jim v dětské četbě právem náleží, a že vedle Bajaji či Chytré horákyně se stanou i Krásná Uliana, Valibuk a Berona nezapomenutelnými a oblíbenými pohádkovými hrdiny.