Olejar Books

Ľudovít Štúr je v českém kulturním prostředí nejspíš znám jako inspirátor na tvůrce spisovné slovenštiny. To však je velmi hrubé zjednodušení. Štúr byl nejen jednou z největších, ale i nejvšestrannejších osobností slovenského národa. Byl básníkem a verše psal od raného mládí až do konce života. Svou poezií se sice nevyrovnal Kráľovi nebo Sládkovičovi, ale svými vlastenecky exaltovanými basněmi nejak nepokulhával za svou dobou. Ve třicátých letech si při přednáškách na bratislavském lyceu vytvořil filozoficky podložený obraz vývoje poezie slovanských národů, který pak do jisté míry využil ve své knize O národních písních a pověstech plemen slovanských. Vrchol Štúrovy činnosti však spadá do čtyřicátých let. Tehdy se projevil jako mimořádně aktivní oragnizátor, zakladatel a tvůrce prvních slovenských politických novin, poslanec uherského sněmu, účastník Slovanského zjazdu v Praze. Cílem veškerého jeho snažení, neseného vyhraněně demokratickým duchem, bylo vytvoření jednotného slovenského národa; uzákonění spisovné slovenštiny bylo jen jednou, byť velmi nápadnou etapou tohto procesu. Tento Štúrov krok byl chybně vykládám jako protičeský čin, nebylo tomu tak, jak dokazují Štúrovy postoje počátkem padesátých let, jeho přítelství s J. V. Fričem atd. Porážka revoluce 1848, který sliboval být "jarem národú", se velmi silne dotkla Štúrova života i názorů, z ní vyplývající i některá jeho omylná rozhodnutí, která pro krátkost života už nemohl korigovat. Přesto jeho odkaz zůstává do dneška živý a inspirující, a to nejen pro Slovensko, ale v širším měřítku pro oba, sobě si tak blízké národy naší republiky.