Olejar Books

Je mi 28 let, vážím okolo 80 kg a měřím 183 cm. Mám ukončené středoškolské vzdělání, ale nedokončenou vysokou školu. Jsem svobodný, ale žiju na hromádce se svou přítelkyní, její dcerou z prvního manželství a dvěma psy. V době, kdy vyjde má první kniha se mi narodí i můj první potomek, zatím nevím zda syn či dcera. Mám dva bratry, jeden je vlastní a je skoro o třináct let mladší a druhý nevlastní bude stejně starý jako můj prvorozený potomek. Ale jinak jsme úplně normální rodina. Narodil jsem se v severních Čechách v zimě roku 1974 ve znamení Vodnáře. Třetinu svého dětství jsem prožil na českém venkově u svých prarodičů, druhou třetinu ve městě se svými rodiči a zbytek opět s rodiči v cizině. Tři roky jsem žil v Itálii, kde jsem dva roky navštěvoval klášterní základní školu. Jsem možná jediný člověk na světě, který dělal dvě základní školy najednou. Ze dvou let mám totiž dvoje vysvědčení, jedno české a jedno italské. Italskou školu jsem navštěvoval denně, zatímco českou jsem „studoval" po večerech doma se svou matkou a dvakrát do roka skládal postupové zkoušky v tehdejším socialistickém Československu. Možná jsem byl také jediné dítě, které bylo nuceno znát zpaměti katolické modlitby a zároveň hymnu Svazu sovětských socialistických republik. Díky tomu již od dětství mluvím italsky, ale hlavně mne střídavý pobyt na obou frontách studené války obdaroval neobvyklým pohledem na svět, který uplatňuji i při svém psaní. Již od dětství jsem vše strašlivě rád zaznamenával, rád jsem si dělal různé osobní statistiky a záznamy, což v pozdějším věku přerostlo v psaní pubertálních básní posléze krátkých statí, které plynule přešly až k záznamům ze svých cest. Navštívil jsem všechny obydlené kontinenty a mým snem je navštívit i ten sedmý - Antarktidu. Během svého dosavadního života jsem stihl procestovat 35 zemí, stovky možná tisíce měst, nalétal najezdil naběhal a nachodil jsem statisíce kilometrů, ale stále tvrdím jedno - Čechy jako svůj domov bych za žádné místo na světě nevyměnil. Celé dětství jsem měl jeden veliký sen - vyhrát zlatou medaili na olympijských hrách. Můj sen skončil v troskách, ale díky tomu, že se ze mne nestal úspěšný sportovec mohu cestovat, což mi dnes již přináší mnohem větší požitek než sport. Jako kluk jsem si přál stát se díky sportu slavným, dnes jako spisovatel ani moc netoužím po slávě, ale udělá mi radost, když se má kniha bude čist a bude se čtenářům líbit. A abych nezapomněl... když píšu a cestuju, tak jsem Mart Eslem. A jak se opravdu jmenuji? To si chci ponechat jako své malé tajemství.