Olejar Books

Jaroslav Čermák má v českém malířství 19. století výjimečné místo. Na rozdíl od mnohých současníků měl již v mládí, v prostředí domova příležitost vzdělávat se systematicky v kresbě a malbě; studia na pražské Akademii a u Louise Gallaita v Belgii byla jen logickým pokračováním této cesty. Přes všechnu orientaci na západoevropskou, především francouzskou malbu, přes četné cesty do Belgie, Holandska, Francie zůstává Čermák malířem českým, věrným tematice z české historie, zejména z doby husitské, jíž věnuje v době svého uměleckého dozrávání mnoho intenzivního zájmu. Belgická a francouzská příroda obohatí pak jeho rejstřík o náměty moře, rybářů, bárek a žánrů. V roce 1858, v době, kdy na Balkáně vrcholí národně osvobozenecké hnutí slovanských národů, rozhoduje se Cermák k jeho přímé podpoře a odjíždí na Černou Horu. Svoji účast vyjádřil nejpřesvědčivěji svými obrazy, zejména monumentálními, dramatickými kompozicemi hrdinných slovanských žen. Tyto dva póly - malba historická a krajinomalba - zůstanou typickými pro celou Čermákovu tvorbu, předčasně ukončenou v jeho sedmačtyřiceti letech. Dílo J. Čermáka bylo od jeho prvních veřejných vystoupení souvisle sledováno a hodnoceno českou kritikou - J. V. Fričem, M. Tyršem, O. Hostinským, M. Jiránkem atd. Studie Věry Soukupové je však první syntetickou prací, která sleduje systematicky a komplexně život a dílo tohoto umělce.