Olejar Books

Ještě před začátkem druhé světové války napsal jeden německý cestovatel po návštěvě Islandu Düvody pro lidské osídlení jsou v této odlehlé časti světa nepochopitelné. Nedotčena, krutá příroda obklopená drsnymi vodami Atlantického oceánu a způsob života lidi vzbuzuji představu existence doby dávno minulé. Nejsou zde stromy, vlaky, žádné památky a architektura, která by zaujala. Obili a zeleninu zde nelze pěstovat a vše se musí dovážet. Kultura je omezena nesmírnou chudobou. Nápadný je malý počet obyvatel. Připadal jsem si jako ve středověku." Od doby, kdy byly tyto řádky otištěny, prošel Island závratným vývojem. Z izolované a zaostalě společnosti v severnim Atlantiku se vytvořil nesmírně bohatý stát s jednou z nejvyšších životních úrovní na světě. Pouze se nezměnila skutečnost malého počtu obyvatel a čistota přírody, což zachováva ostrov největší nedotčenou. divokou oblastí Evropy. Převážná část země je neobydlená, pokrytä lávovými poli, ledovci. sněhem, horkými prameny a gejziry. Lidė nemají ekologické problémy. voda z ledovců a vzduch jsou naprosto čisté, stejně jako potraviny včetně základního pokrmu ryb z průzračných fek a moři. Veškerá energie je geotermální nebo z vodních elektráren. Tovární komín je pro Islandany neznámym pojmem. Určitě nepřekvapí, že lidé, kteří obývají tento zvláštní ostrov, jsou odlišni. Mluvi nejstarším evropským jazykem, který se od dob Vikingů příliš nezměnil. V zemi vládnou pověry, nadpřirozené síly a zbytky pohanstvi. Nelze se divit, neboť příroda je jiná a dlouhé, tmavé zimní obdobi ovlivňuje lidskou představivost. Mají zde dny bez noci s půlnočním sluncem a jindy zase dny bez světla. Svoji povahou a založením jsou mimořádnı, podobně jako jejich země. Sopky. ledovcová pole a lávové pouště vytvářejí prostory zdánlivě bez hranic Jsou drsné, hrozi stálým nebezpečíma působí nezapomenutelným dojmem.