Olejar Books

Hlava nehlava (Running with Scissors, 2002) je ohromně zábavným autobiografickým románem kluka, kterému se skutečně nevydařilo dětství. Až si to přečtete, uvidíte, že by mu nikdo nic nezáviděl, ale ironií osudu mu jeho dospívání poskytlo záviděníhodný materiál pro literární zpracování - podle pravidla, že realita předčí jakoukoli fikci. A pokud Augusten Burroughs od svých rodičů získal do vínku něco pozitivního, je to nepochybně dar psaní a smysl pro humor. Místo aby šel dělat zdravotního bratra do nemocnice, o čemž silně uvažoval, napsal knihu, která se velice rychle chytla a udělala z něho hvězdu současné newyorské literární scény. Zároveň se dostal podle žebříčku Entertainment Weekly mezi patnáct nejzábavnějších umělců v Americe.
Jeho matka, neznámá básnířka žijící v představě, že je slavná Anne Sextonová, potřebovala psychiatrickou léčbu a otec, po většinu času nepřítomný, pil. Předrozvodové scény a hádky vzbuzovaly v Augustenovi jediné přání: žít v čítankově normální rodině. Matka, která výchovu svého syna zvládala čím dál méně a která se po rozvodu vrhla do bouřlivých lesbických vztahů, dala Augustena na výchovu svému svéráznému psychiatrovi dr. Finchovi. Burroughs se tak ve dvanácti letech ocitl ve zpustlé viktoriánské vile, kde vyrůstal uprostřed lékařovy velmi nevázané rodiny a kde začal od třinácti let sexuálně žít s bývalým doktorovým pacientem. Do školy nemusel, protože s pomocí dr. Finche nafingovali pokus o Augustenovu sebevraždu, po níž následovalo dlouhodobé domácí léčení, kde jinde než u pana psychiatra.
Kniha líčí hodně nekonformní příběh o dospívání v prostředí, kde nebylo ani stopy po nějakém řádu, kde stál vánoční stromeček třeba celý rok, kde se valium jedlo jako bonbony, kde se k hraní používal přístroj na elektrošoky a kde se věštilo z kaděnců. Jedinou obranou Burroughsovi bylo okamžitě vytěsňovat vše, co se kolem něho i jemu dělo. K Neilovi Bookmanovi, svému o mnoho let staršímu sexuálnímu partnerovi přilnul z těch nejlidštějších pohnutek: hřálo ho u srdce, jak mu Neil stále dokola vyznával, že bez něho nemůže žít, že je pro něho Augusten vším, protože takový projev zájmu od matky a otce, ani nikoho jiného dosud neslyšel.