Olejar Books

ARNOLD HAUSER FILOSOFIE DĚJIN UMĚNÍ z němčiny přeložil Bohumil Pánek Od vydání Hauserovy Filosofie dějin umění uplynula již dosti dlouhá doba, ale nelze říci, že by její český překlad byl už nepotřebný. Problémy, jimiž se Hauser v této knize zabývá, neztratily svou důležitost, a způsob, jakým jsou analyzovány, je podnětný i pro soudobou teorii umění. Nejvíce pozornosti je tu věnováno otázkám sociologie umění. Hauser se už dříve sociologií intenzívně zabýval a věnoval jí rozsáhlé dílo Sociální dějiny umění a literatury, vydané roku 1951, ale napsané už v třicátých letech. Ve Filosofii dějin umění, další své významné práci, považoval Hauser za nutné revidovat některé své formulace ze Sociálních dějin umění a dále promyslit řadu otázek spjatých s úlohou umění ve společnosti. Jako sociolog stojící na pozici historického materialismu se zaměřil především na kritiku přežívajících romantických teorií, izolujících umělce a umění od sociální skutečnosti a zbožšťujících jak osobnosti tvůrců, tak i jejich díla. V době, kdy byla tak módní psychoanalýza, nemohl ani Hauser pominout její metodu výkladu umělecké činnosti. Přesvědčivě rozebral historický i vědecký význam prací Freudových stoupenců a poukázal i na jejich nedostatky a meze. Snad méně aktuální je v této knize Hauserův kritický rozbor Rieglova pojmu ,,uměleckého chtění“ a Wölfflinových ,,dějin umění beze jmen", dvou idealistických koncepcí, které pojímají dějiny umění jako autonomní vývoj uměleckých forem. Hauser sám považoval za nejzajímavější tu část své práce, kde mluví o lidovém, zlidovělém a tzv. vysokém umění. I když některé jeho názory, odvozené ze situace západoevropské třídní společnosti, mají relativní platnost, najdeme vedle nich řadu historicky prověřených poznatků a podnětných úvah, pro které tato Hauserova kniha patří mezi významné práce z oboru teorie umění.