Olejar Books

Je dávno známou, ale nevyriešenou záhadou kultúrnych dejín, že tvoriví géniovia – vedci, umelci, filozofi, politickí a náboženskí vodcovia – prichádzajú vo vlnách. Na rôznych miestach sveta sa vynára podobné estetické cítenie, rovnaké myšlienky, filozofické intuície a umelecké štýly. Ľudia na odľahlých miestach nezávisle od seba pracujú na rovnakých problémoch, nachádzajú pôvodné riešenia a podávajú správy o okamihoch inšpirácie – vnuknutiach s podobným obsahom. V závislosti od dobového kultúrneho kontextu sa tieto zážitky inšpirácie vykladajú ako zjavenie Boha či bohov, anjelov, múz, predkov alebo sa pripisujú neprebádaným schopnostiam ľudského mozgu.

Táto kniha prináša prvú dôkladnú evidenciu o štatisticky nenáhodnom, synchrónnom a periodickom charaktere vĺn tvorivosti v celosvetových dejinách. V kolektívnom podvedomí ľudstva sa odohráva pomalé cyklické striedanie duševných dominánt (archetypov), čo sa odzrkadľuje v transfigurácii hodnotových rebríčkov, v striedaní náboženských kultov, paradigiem vedeckého myslenia a v politických reštrukturalizáciách spoločnosti.

Časové zákonitosti a podobu týchto premien ducha poznali už naši predkovia. V mýtických rozprávaniach a obrazoch božstiev nám odkázali zhustenú skúsenosť, múdrosť o zákonitostiach vývoja človeka a prírody. V západnej tradícii sa hovorilo o siedmich archanjeloch, ktorí sa cyklicky striedajú ako duchovia času a inšpirujú epochy podfarbené vždy inou, špecifickou duchovnou kvalitou. Aj ďalšie civilizácie rozprávajú o periodickom príchode a odchode duchovných mocností, ktoré zasahujú do ľudských dejín. Tieto údaje, až doposiaľ považované za fikciu, zodpovedajú reálnym kultúrnym a politickým vlnám v dejinách.

Podľa starých názorov tie isté duchovné mocnosti, ktoré v dávnych dobách utvárali prírodu, ovplyvňujú aj dejinné epochy a inšpirujú životné obdobia v biografii jednotlivca. Skutočne, kultúrna morfológia dejinných epôch korešponduje s psychickými konfiguráciami schopností a vlastností typickými pre rôzne vekové štádiá: romantizmy sú periodickou svetovou pubertou, veky pustošenia periodickou krízou stredného veku; existujú detské a starecké epochy dejín.

Aj v dejinách prírody – v premenách stavby a správania rastlín a zvierat v rôznych geologických epochách – pozorujeme psycho-fyziologické vzorce, ktoré sú analogické kultúrnym vzorcom v dejinách a typom osobností v psychológii. Tam sa prejavujú ako konvergencie (vznik podobných živých foriem), ktoré sa nedarí vysvetliť ani dedičnosťou, ani prispôsobením sa prostrediu. Nepríbuzné živé tvory žijúce v rozdielnych prostrediach prechádzajú súčasne analogickou telesnou prestavbou a objavujú podobné vzorce správania bez toho, aby sme chápali prečo.

Staroveká a stredoveká náuka o anjeloch sa ukazuje byť čímsi viac, než sa doposiaľ myslelo. Po sedemsto rokoch ju znovuobjavujeme ako disciplínu, ktorá mala svoj reálny predmet a obsahovala poznatky, ktoré majú obrovský význam aj pre našu súčasnosť.


Je dávno známou, ale nevyřešenou záhadou kulturních dějin, že tvořiví géniové – vědci, umělci, filosofové, političtí a náboženští vůdci – přicházejí ve vlnách. Na různých místech světa se vynořuje podobné estetické cítění, stejné myšlenky, filosofické intuice a umělecké styly. Lidé na odlehlých místech nezávisle na sobě pracují na stejných problémech, nacházejí původní řešení a podávají zprávy o okamžicích inspirace – vnuknutích s podobným obsahem. V závislosti na dobovém kulturním kontextu se tyto zážitky inspirace vykládají jako zjevení Boha či bohů, andělů, múz, předků nebo se připisují neprobádaným schopnostem lidského mozku.

Tato kniha přináší první důkladnou evidenci o statisticky nenáhodném, synchronním a periodickém charakteru vln tvořivosti v celosvětových dějinách. V kolektivním podvědomí lidstva se odehrává pomalé cyklické střídání duševních dominant (archetypů), což se odráží v transfiguraci hodnotových žebříčků, ve střídání náboženských kultů, paradigmat vědeckého myšlení a v politických restrukturalizacích společnosti.

Časové zákonitosti a podobu těchto proměn ducha znali již naši předkové. V mytických vyprávěních a obrazech božstev nám odkázali zhuštěnou zkušenost, moudrost o zákonitostech vývoje člověka a přírody. V západní tradici se hovořilo o sedmi archandělech, kteří se cyklicky střídají jako duchové času a inspirují epochy podbarvené pokaždé jinou, specifickou duchovní kvalitou. I další civilizace vyprávějí o periodickém příchodu a odchodu duchovních mocností, které zasahují do lidských dějin. Tyto údaje, až doposud považované za fikci, odpovídají reálným kulturním a politickým vlnám v dějinách.

Podle starých názorů tytéž duchovní mocnosti, které v dávných dobách utvářely přírodu, ovlivňují i dějinné epochy a inspirují životní období v biografii jednotlivce. Skutečně, kulturní morfologie dějinných epoch koresponduje s psychickými konfiguracemi schopností a vlastností typickými pro různá věková stádia: romantismy jsou periodickou světovou pubertou, věky pustošení periodickou krizí středního věku; existují dětské a stařecké epochy dějin.

Také v dějinách přírody – v proměnách stavby a chování rostlin a zvířat v různých geologických epochách – pozorujeme psycho-fyziologické vzorce, které jsou analogické kulturním vzorcům v dějinách a typem osobností v psychologii. Tam se projevují jako konvergence (vznik podobných živých forem), které se nedaří vysvětlit ani dědičností, ani přizpůsobením se prostředí. Nepříbuzní živí tvorové žijící v rozdílných prostředích procházejí současně analogickou tělesnou přestavbou a objevují podobné vzorce chování, aniž bychom chápali proč.

Starověká a středověká nauka o andělech se ukazuje být čímsi víc, než se dosud myslelo. Po sedmi stech letech ji znovuobjevujeme jako disciplínu, která měla svůj reálný předmět a obsahovala poznatky, které mají obrovský význam i pro naši současnost.