Olejar Books

Adolf Kosárek (1830-1859), jeden z nejvýraznějších představitelů české malby 19. století vytvořil v rozmezí několika málo let dilo základního významu. Kolem roku 18 so vstoupil na pražskou Akademii, brzy se přiřadil k předním žákům krajinářské školy Maxe Haushofera a v dlouhém čase, který mu byl vyměřen, dospěl k osobité koncepci české krajiny. Připojil se tak svým usilováním k analogickému hledání českého národního projevu, jak jej reprezentují v malbě figurální Josef Mánes a Karel Purkyně. Autorka monografie dr. Eva Reitharová zakotvila svůj výklad do dobového rámce, z něhož Kosárkovo dilo vyrůstalo, plasticky vylíčila pražské umělecké poměry i názorové orientace - mnohé vytěžila i ze studia soudobých kritik. Věnuje pozornost i významu Kosárkovy cesty na Rujánu a jejímu dosud opomíjenému silnému inspirativnímu působení na celé jeho další dílo. Svůj výklad soustředila autorka pak zejména na důkladnou analýzu Kosárkových děl a jejich interpretaci, při níž odhaluje ono pozoruhodné přerůstání romantického pojetí v realistické, tlumočí bohaté osobité obsahy jednotlivých děl. Sleduje hledání a nalezení velkolepé syntézy - monumentálního obrazu české krajiny, k níž Kosárek ve své tvorbě dospěl a která se stala vzorem pro mnohé z jeho následovníků.